Jak vzniká portrét, který nepůsobí strojeně
U portrétu nejde jen o to, kam se člověk postaví a kam se podívá. Důležitější je chvíle, kdy z focení zmizí napětí a člověk začne působit přirozeně. Právě tehdy se v obličeji objeví výraz, který není nacvičený.
Hodně pomáhá jednoduché vedení. Nemusí jít o velké pózy, často stačí drobná změna natočení těla, světla nebo pohledu. Když má fotografovaný člověk jistotu, že nemusí všechno vědět předem, vzniká prostor pro klidnější a opravdovější portrét.
Světlo pak dokáže celý dojem zjemnit nebo naopak zvýraznit. U jemného portrétu hledám spíš atmosféru než dokonalost. Fotografie má připomenout člověka, náladu a okamžik, který by jinak rychle zmizel.